19. MEDOVÝ POKLAD

Děda ještě jednou foukl do úlu trochu dýmu a podíval se na Emičku. „Připravena na průzkum medových komůrek?“ Emička se zhluboka nadechla a přikývla. Děda podal dýmák Emičce a opatrně vytáhl dřevěný rámeček. Byl plný včel. „Foukni jim sem trochu, ať nám ukáží ten svůj poklad,“ pobídl děda Emičku. Ta stiskla měch na dýmáku. Z trysky vyletěl sotva viditelný obláček dýmu. „Víc, stiskni měch pořádně!“ povzbuzoval ji děda. Perníček Daníček byl zvědavý, proč děda přidal na hlasitosti...

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 19. MEDOVÝ POKLAD

18. PERNÍČKOVO SEZNÁMENÍ S VČELOU

Najednou jedna včela přistála Emičce na kapse a hlasitě zabzučela. Perníček Daníček vyskočil a Emička se lekla. „Jééé, dědo!“ vyjekla a chytila ho za rukáv. „Kliiid,“ řekl tiše děda a foukl z dýmáku trochu dýmu. Včelka odletěla. „Jen si tě prohlédla. Včely jsou zvědavé stejně jako ty.“ „Zato mě skoro sežrala!“ stěžoval si Daníček...

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 18. PERNÍČKOVO SEZNÁMENÍ S VČELOU

18. MEDOVNÍČKOVO ZOZNÁMENIE S VČELOU

Zrazu jedna včela pristála Emičke na vrecku a hlasno zabzučala. Medovníček Daníček vyskočil a Emička sa zľakla. „Jééé, dedko!“ vykríkla a chytila ho za rukáv. „Len pokoj,“ povedal ticho dedko a fúkol z dymáku trochu dymu. Včielka odletela. „Len si ťa chcela obzrieť. Včely sú zvedavé rovnako ako ty.“ „Zato mňa skoro zožrala!“ sťažoval sa Daníček...

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 18. MEDOVNÍČKOVO ZOZNÁMENIE S VČELOU

17. PERNÍČKOVA CESTA DO VČELÍHO KRÁLOVSTVÍ

„Dědooo, vezmeš mě s sebou do včel?“ rozběhla se Emička za dědou a hodila se mu do náruče. „Jistě, počítám s tebou, už jsem ti nachystal oblečení. Podívej!“ řekl a ukázal směrem k pohovce, na které ležela dětská včelařská kombinéza, klobouk a rukavice. Toto krásné vybavení dostala Emička od prarodičů vloni a ještě nebyla příležitost jej použít. Až dnes.

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 17. PERNÍČKOVA CESTA DO VČELÍHO KRÁLOVSTVÍ

17. MEDOVNÍČKOVA CESTA DO VČELIEHO KRÁĽOVSTVA

„Dedkooo, vezmeš ma so sebou do včiel?“ rozbehla sa Emička za dedkom a hodila sa mu do náručia. „Iste, počítam s tebou, už som ti nachystal oblečenie. Pozri!“ povedal a ukázal smerom k pohovke, na ktorej ležala detská včelárska kombinéza, klobúk a rukavice. Toto krásne vybavenie dostala Emička od starých rodičov vlani a ešte nebola príležitosť ho použiť. Až dnes.

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 17. MEDOVNÍČKOVA CESTA DO VČELIEHO KRÁĽOVSTVA

16. JAHODOVÁ ZMRZLINA

„Proč dáváš do zmrzliny listí? To bude pro žížaly?“ zeptal se nechápavě králíček Kubíček, když Hanka do mixéru vhodila tří malé zelené lístky. Ta se zasmála a začala vysvětlovat...

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 16. JAHODOVÁ ZMRZLINA

15. MIMINKO

Perníček Daníček poskakoval po parapetu a sledoval dědu. Moc se mu líbilo, jak zalévá kytky a zeleninu, ale ještě víc ho zaujalo zalévání trávníku. Děda zapíchl doprostřed dvorku rozprašovač, ze kterého stříkala voda do všech stran. Dokonce se po chvíli začal rozprašovač točit a voda prskala po celé zahradě! Vypadalo to jako cukrová bouře, akorát z vody. Babička si Daníčka všimla a přišla k němu. „Líbí se ti, jak to stříká, žejo?“ Daníček přikývl. „A víš, že v cukrárně máme také takový rozprašovač?“ zeptala se a tajemně na perníčka mrkla

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 15. MIMINKO

14. ČÁP V PERNÍČKOVĚ

„Babííí, babííí, přiletěl čáp!“ zaslechla Hanka Emiččin křik od branky. Sotva začínalo svítat, ale Hanka již byla vzhůru a chystala snídani. „Čáp?“ podivovala se. „Vždyť ti přiletěli z teplých krajů již před dvěma měsíci…“ říkala si sama pro sebe, když spěchala otevřít. „Jaký čáp, beruško? Už je přeci květen, čápi přilétají v březnu.“ „Ale neee,“ chytla se Emička pobaveně za hlavu. „K nám přiletěl čáp! To se tak říká, když se narodí miminko...

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 14. ČÁP V PERNÍČKOVĚ

14. BOCIAN V MEDOVNÍČKOVE

„Babííí, babííí, priletel bocian!“ začula Hanka Emičkin krik od bránky. Sotva začínalo svitať, ale Hanka už bola hore a chystala raňajky. „Bocian?“ čudovala sa. „Veď tie prileteli z teplých krajín už pred dvoma mesiacmi…“ hovorila si sama pre seba, keď sa ponáhľala otvoriť. „Aký bocian, zlatíčko? Už je predsa máj, bociany prilietajú v marci.“ „Ale nieee,“ chytila ​​sa Emička pobavene za hlavu. „K nám priletel bocian! To sa tak hovorí, keď sa narodí bábätko...

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 14. BOCIAN V MEDOVNÍČKOVE

13. PERNÍČKOHOKEJISTÉ

Když hokej skončil, všichni šli spát a cukrárnu i celou vesničku pohltilo ticho jako děda sladký povidlový koláč. Kubíček ve svém ubrouskovém pelíšku zhluboka oddechoval, jen Daníček ne a ne usnout. Pořád se mu hlavou honili myšlenky bleskurychle jako bruslící hokejisté. Mantinely, přihrávky, střely, góly,… Rád by si to také vyzkoušel. Přemýšlel, přemýšlel až dostal nápad...

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 13. PERNÍČKOHOKEJISTÉ

13. MEDOVNÍČKOHOKEJISTI

Keď hokej skončil, všetci šli spať a cukráreň aj celú dedinku pohltilo ticho ako dedko sladký lekvár. Kubíček vo svojom obrúskovom brlôžku zhlboka oddychoval, len Daníček nie a nie zaspať. Stále sa mu hlavou preháňali myšlienky bleskurýchlo ako korčuľujúci hokejisti. Mantinely, prihrávky, strely, góly,… Rád by si to tiež vyskúšal. Premýšľal, premýšľal až dostal nápad...

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 13. MEDOVNÍČKOHOKEJISTI

12. LEKVINÁR

Medovníčky, kokosky, tartaletky,... Premýšľala Hanka nad dobrotami, ktoré dnes potrebuje upiecť, keď ju z myšlienok vytrhol vnučkin hlas. „Dobré ráno, babička, zdraví vnučka Emička!“ kričala Emička z predsiene. „Dobré ráno, Daníček, roztomilý mužíček!“ zarecitovala, keď uvidela medovníčka vyliezať z vreca s čokoládovými peniažtekmi. „Ahoj Emi, pomáham babičke počítať čokopeniažteky,“ odpovedal hrdo a

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 12. LEKVINÁR

11. PERNÍKOVÉ SRDCE

Perníčkovem se znovu nesla vůně medu a skořice. Lidé pracující na zahrádkách se co chvíli zastavili, zavřeli oči a vdechovali vůni medových perníčků promíchanou s vůní rozkvetlých kvítků. Neuvěřitelná kombinace, dodávající obyvatelům městečka radost z probuzené přírody a pocit vánoční pohody zároveň. V cukrárně u babičky Hanky se totiž pekly srdíčka k blížícímu se svátku maminek...

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 11. PERNÍKOVÉ SRDCE

11. MEDOVNÍKOVÉ SRDCE

Medovníčkovom sa znova niesla vôňa medu a škorice. Ľudia pracujúci na záhradkách sa každú chvíľu zastavili, zavreli oči a vdychovali vôňu medovníčkov zmiešanú s vôňou rozkvitnutých kvietkov. Neuveriteľná kombinácia, dodávajúca obyvateľom mestečka radosť z prebudenej prírody a pocit vianočnej pohody zároveň. V cukrárni u babičky Hanky ​​sa totiž piekli srdiečka k blížiacemu sa sviatku mamičiek. „Toto bude pre moju mamičku!“ vyhlásila Emička, keď vykrojila prvé medovníkové srdiečko. Bolo krásne súmerné a Emička si ho dala na samostatný plech, ktorý jej babička podala. „Tu je to ako v saune,“ ozval sa z pultu tenký hlások...

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 11. MEDOVNÍKOVÉ SRDCE

10. SKOK O TYČINCE

„Co kdybychom si něco hezkého zazpívali, ty můj ptáčku štěbětáčku? Děda nám zahraje na houslích,“ mrkla jedním očkem na dědu, který právě ladil svůj oblíbený hudební nástroj. „A pak si upečeme perníkové tyčinky,“ dodala a koukla na perníčka Daníčka. Ten zbystřil, vyskočil na malé perníkové nožky a běžel po pultě k babičce. „Slyšel jsem dobře? Perníkové tyčinky? Co...

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 10. SKOK O TYČINCE

10. SKOK O TYČINKE

„Dámy a páni, teraz uvidíte najlepšieho medovníko-atléta na svete,“ oznámil ako športový komentátor a chytil do rúk tyčinku. „Na svoj skok sa pripravuje medovníček Daníček, rozbieha sa…

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 10. SKOK O TYČINKE

9. KOLEDNÍCI

Na Velikonoční pondělí ráno se děda chystal koledovat k Emičce a její mamince. Perníček Daníček pochodoval kolem a přemýšlel, co bude dělat, když dnes Emička nepřijde. Má sice nového kamaráda, ale ten zatím nezná tolik zajímavých věcí a her. Nejraději by jen skákal, vyskakoval, poskakoval nebo něco přeskakoval. Babička koukala na Daníčka a pak dostala nápad! „Dědooo! Co kdybych ti na to koledování přibalila společníka?“ Děda se překvapeně zadíval na babičku a tuze se zamyslel… „Jakého pomocníka?“ zeptal se, když na nic nepřišel. „Přeci Daníčka!“ Řekla s úsměvem babička a děda koukal ještě překvapeněji. Zato Daníček zbystřil...

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 9. KOLEDNÍCI

9. ŠIBAČI

Na Veľkonočný pondelok ráno sa dedko chystal šibať k Emičke a jej mamičke. Perníček Daníček pochodoval okolo a premýšľal, čo bude robiť, keď dnes Emička nepríde. Má síce nového kamaráta, ale ten zatiaľ nepozná toľko zaujímavých vecí a hier. Najradšej by len skákal, vyskakoval, poskakoval alebo niečo preskakoval. Babička pozerala na Daníčka a potom dostala nápad! "Dedkooo! Čo keby som ti na to šibanie pribalila spoločníka?" Dedko sa prekvapene zadíval na babičku a tuho sa zamyslel… „Akého pomocníka?“ spýtal sa, keď na nič neprišiel. „Predsa Daníčka!“ Povedala s úsmevom babička a dedko pozeral ešte prekvapenejšie. Zato Daníček zbystril...

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 9. ŠIBAČI