8. KRÁLÍČEK KUBÍČEK
Děvčata vesele poběhovala, štěbetala a smála se a perníčka trochu bolelo jeho medové srdíčko. Už-už mu po obličeji začínala stékat cukrová slzička, když se ozval babiččin hlas: „Také bys chtěl sobě rovného kamaráda, žejo!“ Daníček svěsil hlavu a sotva znatelně přikývl. Babičce bylo jasné, co perníčka trápí a ráda by mu pomohla. Na chvíli se zamyslela. Přemýšlela tak úporně až se Daníčkovi zdálo, že se jí z vlasů kouří jako z horkého perníku. Najednou si vzpomněla na tajemnou lahvičku...