8. KRÁLÍČEK KUBÍČEK

Děvčata vesele poběhovala, štěbetala a smála se a perníčka trochu bolelo jeho medové srdíčko. Už-už mu po obličeji začínala stékat cukrová slzička, když se ozval babiččin hlas: „Také bys chtěl sobě rovného kamaráda, žejo!“ Daníček svěsil hlavu a sotva znatelně přikývl. Babičce bylo jasné, co perníčka trápí a ráda by mu pomohla. Na chvíli se zamyslela. Přemýšlela tak úporně až se Daníčkovi zdálo, že se jí z vlasů kouří jako z horkého perníku. Najednou si vzpomněla na tajemnou lahvičku...

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 8. KRÁLÍČEK KUBÍČEK

8. KRÁLIČEK KUBÍČEK

Jar pootvárala všetky púčiky. Po krajine sa rozprestrela prekrásna zmes kvetinových vôní. Veľká noc prešľapovala v predsieni a v Hankinej cukrárni to voňalo vanilkou, citrónovou kôrou a hrozienkami. Upečené veľkonočné…

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 8. KRÁLIČEK KUBÍČEK

7. PERNÍKOVÉ KRASLICE

Daníček je chvíli pozoroval a pak zkusil také nabrat máslo svou malou ručkou a mazat povrch formičky. Pro perníčka to bylo jako mazat obrovskou skluzavku. Sotva vylezl do půlky, podjely mu nohy a sklouzl se z formičky na stůl. „Zevnitř to šlo mnohem líp,“ rozčiloval se, když si foukal omlácená kolínka...

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 7. PERNÍKOVÉ KRASLICE

7. MEDOVNÍKOVÉ KRASLICE

Pre medovníčka to bolo ako maslovať obrovskú šmykľavku. Sotva vyliezol do polovice, pošmykol sa a skĺzol z formičky na stôl. „Zvnútra to šlo oveľa lepšie,“ rozčuľoval sa, keď si fúkal obité kolienka...

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 7. MEDOVNÍKOVÉ KRASLICE

6. PERNÍKULÁK

Další ráno přiběhla Emička do cukrárny ještě nadšenější než předchozí den. "Babi, co budeme dneska dělat?" vykřikla hned ve dveřích. „A kde je Daníček?“ zeptala se, když v rychlosti věšela čepici na věšák. Aniž by počkala na odpověď, rozběhla se k pultu. Tam seděl perníček Daníček...

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 6. PERNÍKULÁK

6. MEDOVNÍKULIAK

Ďalšie ráno pribehla Emička do cukrárne ešte nadšenejšia ako predchádzajúci deň. "Babi, čo budeme dnes robiť?" vykríkla hneď vo dverách. „A kde je Daníček?“ spýtala sa, keď v rýchlosti vešala čiapku na vešiak. Bez toho, aby počkala na odpoveď, rozbehla sa k pultu. Tam sedel medovníček Daníček na kraji misky, jednu nožičku skrčenú, druhou pohupoval zo strany na stranu. "Dobré ráno, mladá dáma, už tu na teba hodnú chvíľu čakám! Zober si zásterku a šup-šup...

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 6. MEDOVNÍKULIAK

5. PERNÍČEK DANÍČEK

Děda s Emičkou se vrátili z venku celí promrzlí. Když se převlékli a umyli ruce, na stole na ně již čekal voňavý teploučký čajík. Babička vnučku zabalila do chlupaté deky, aby se zahřála. Druhou deku podala dědovi a postavila na stůl talíř s bábovkou. „Tyyyjo, ta je ale pocukrovaná!“ žasla Emička. „Věru, hodně pocukrovaná,“ zvedl děda obočí od překvapení ...

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 5. PERNÍČEK DANÍČEK

5. MEDOVNÍČEK DANÍČEK

„Teeeda, tá je ale pocukrovaná!“ žasla Emička. „Veru, veľmi pocukrovaná,“ zdvihol dedko obočie od prekvapenia a hodil nechápavý pohľad na Hanku. „Dnes cukroval Daníček!“ vyhlásila s úsmevom

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 5. MEDOVNÍČEK DANÍČEK

4. NEPOVEDENÁ POLEVA

„Tak a nyní už bychom se měly naobědvat, slyšíš jak ti kručí v bříšku? Jakoby ti tam hrál někdo na cimbálu,“ zasmála se Hanka. Emička ztichla a zkoumavě se zadívala na svoje bříško. Opravdu zaslechla nějaké zvuky. „Jen aby odsud nevyskočil zas nějaký perníček!“ vykřikla naléhavě. Daníček se zarazil...

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 4. NEPOVEDENÁ POLEVA

4. NEVYDARENÁ POLEVA

"Tak a teraz už by sme sa mali naobedovať, počuješ ako ti škvŕka v brušku? Akoby ti tam hral niekto na cimbal," zasmiala sa Hanka. Emička stíchla a skúmavo sa zadívala na svoje bruško. Naozaj začula nejaké zvuky. „Len aby odtiaľ nevyskočil zas nejaký medovníček!“ vykríkla naliehavo. Daníček sa zarazil a...

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 4. NEVYDARENÁ POLEVA

3. KOUZELNÉ PERNÍČKY

Emička znovu nandala všechny potřebné přísady do mísy. Tentokrát se naplno soustředila, aby dala všeho potřebné množství. Babička stála u ní a těšila se, jak vnučce to pečení jde. Představovala si, jak jim práce půjde od ruky až bude Emička větší...

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 3. KOUZELNÉ PERNÍČKY

3. KÚZELNÉ MEDOVNÍČKY

Babička sa pozrela na vykrojené medovníčky a spýtala sa: „Tak ich dáme piecť?“ „Jasné!“ zvolalo dievčatko a bežalo otvoriť rozohriatu rúru. Vtedy babička nenápadne vybrala z vrecka fľaštičku, kvapla z nej na jedného panáčika a hneď ju zase schovala. Až potom vložila plech do rúry...

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 3. KÚZELNÉ MEDOVNÍČKY

2. TAJEMSTVÍ HANČINY CUKRÁRNY

Sotva slunce vyskočilo nad obzor, rozletěly se dveře cukrárny. „Babííí, jsem tady!“ Cukrářka se prudce otočila a uviděla Emičku radostně poskakujíc po místnosti. Ve dveřích stála její maminka, Hančina dcera: „Dnes vůbec nemohla dospat. Sotva začalo svítat, vyskočila z postele...

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 2. TAJEMSTVÍ HANČINY CUKRÁRNY

2. TAJOMSTVO HANKINEJ CUKRÁRNE

Sotva slnko vyskočilo nad obzor, rozletěli sa dvere cukrárne. „Babííí, už som tu!“ Cukrárka sa prudko otočila a uvidela Emičku radostne poskakujúc po miestnosti. Vo dverách stála jej mamička, Hankina dcéra: „Dnes vôbec nemohla dospať. Sotva začalo svitať, vyskočila z postele...

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 2. TAJOMSTVO HANKINEJ CUKRÁRNE

1. PERNÍČKOVO

V Sluníčkovém údolí pod Jinovatkovými vrchy, někde poblíž Duhového vodopádu, byla malá vesnička. Kdysi se jmenovala Horní Ves. Nebo Dolní Lhota? Původní název již dávno upadl v zapomnění. Dnes jí všichni říkají Perníčkovo...

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 1. PERNÍČKOVO

1. MEDOVNÍČKOVO

V Slniečkovom údolí pod Inoväťovými vrchmi, niekde blízko Dúhového vodopádu, bola malá dedinka. Kedysi sa volala Horná Ves. Alebo Dolná Lehota? Pôvodný názov už dávno upadol do zabudnutia. Dnes jej všetci hovoria Perníčkovo...

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 1. MEDOVNÍČKOVO