Sotva slunce vyskočilo nad obzor, rozletěly se dveře cukrárny. „Babííí, jsem tady!“ Cukrářka se prudce otočila a uviděla Emičku radostně poskakujíc po místnosti. Ve dveřích stála její maminka, Hančina dcera: „Dnes vůbec nemohla dospat. Sotva začalo svítat, vyskočila z postele, že musí rychle k babičce,“ vysvětlovala a krčila při tom rameny. „To je v pořádku, my máme dnes hodně práce,“ řekla babička a spiklenecky mrkla na vnučku.
„Snídalas?“ zeptala se Hanka, když zůstali samy.
„Noo…vlastně ne,“ sklopila Emička zrak.
„A dala by sis čerstvý tvarohový závin s teplým kakaem?“, zeptala se babička.
„Joooo!“ vykřikla holčička a usadila se k stolu.
Babička před ni položila talířek se závinem a hrníček s modelovaným usměvavým perníkovým panáčkem. „Než to spapáš, jdu pro dědu, potřebujeme jeho silné ruce,“ dodala tajemně.
Snídaně zmizela v Emiččině břiše a když sklízela nádobí ze stolu, zjevil se děda s vysoukanými rukávy. Babička ho chytla za ruku a dovedla do skladu potravin, kde úplně vzadu stála velká dřevěná skříň. „Mohl bys ji odtáhnout, prosím?“ požádala dědu a on se bez váhání pustil do práce. Nešlo to tak snadno, jako si představoval, skříň byla plná mouky a kakaa. Stejně jako v pohádce o velké řepě požádal děda o pomoc babičku i vnučku. Hodně se zapotili, ale nakonec se skříň povedlo odsunout. Emička za ní opatrně nakoukla. Měla obavy, aby odsud na ni něco nevyskočilo. Ve stěně uviděla malá dvířka na zámek. Babička odněkud vytáhla klíček a strčila do klíčové dírky. Dvířka se otevřela a místnost zahalila neznámá vůně. Uvnitř byla polička s několika kuchařskými knihami, košík s vykrajovátky a jedna malá lahvička bez etikety. Na jedné straně lahvičky byla namalovaná modrá kapka, na druhé červená. Babička vzala lahvičku a strčila si ji do kapsy na zástěře. „Vybereš nějaké hezké formičky?“ zeptala se, když podávala vnučce košík s vykrajovátky. Nakonec vytáhla ještě jednu starou zaprášenou kuchařskou knihu. Oprášila ji a otevřela někde uprostřed. Stránky byly již zežloutlé a trochu upatlané od cukru a skořice. Sedli si k stolu. Teprve pak Emička uviděla obrázek perníčkového chlapečka vedle nějakého textu. Zatím neuměla číst, ale poznala již některá písmenka. „K…O…U…to další neznám, co je tam napsáno, babi?“ „Kouzelné perníčky“, odpověděla Hanka zasněně jakoby si vzpomněla na nějaký příjemný zážitek z minulosti. „A dnes si je upečeme!“ dodala rozhodně a vstala od stolu.
Společně nachystaly na pracovní stůl vše potřebné dle receptu: med, mouku, cukr, vajíčko, perníkové koření, jedlou sodu a máslo. Emičce se hlavou honila spousta myšlenek. Jak takové tajemné perníčky vypadají? Jak chutnají? A co je na nich vlastně tajemné? „Tentokrát připravíš těsto úplně sama,“ přerušila její myšlenky babička. Emička se trochu polekaně zeptala: „ A budeš mi radit?“ „Samozřejmě,“ odpověděla Hanka chápavě. Když holčička prosévala mouku, zadívala se ven, jak krásně sněží a zapomněla, kolik lžic mouky již prosela. Skončila tedy a pokračovala se zbylými surovinami. Když měla všechny v míse, babička zapnula mísicí stroj a společně sledovaly, jak vzniká těsto. Pak jej holčička vyndala na vál a snažila se rozválet plát. Moc to nešlo, těsto se strašně lepilo k desce i k válečku. „Dala si všechny suroviny podle receptu?“ zeptala se babička znepokojeně. „Ano. Tedy kromě mouky, nevím, jestli jsem ji dala dost,“ přiznala holčička smutně. „Nevadí, to napravíme,“ uklidnila ji babička a začala těsto seškrabávat zpátky do mísy. Pak přinesla mouku, lžíci a sítko. Emička přidala další mouku a znovu zapnuly robota.
Vyndaly těsto na vál. Už se nelepilo. Malá cukrářka se snažila vyválet plát, šlo to ale ztěžka. „Uff, to je náročná práce“, povzdychla si a otřela si pot z čela. Navíc se po okrajích začalo těsto rozpadat. „Babííí, proč to jde tak těžko?“ zoufale volala holčička. „Asi jsme té mouky přidali moc,“ řekla s povzdechem babička a pak se usmála. „Nic to, chybami se člověk učí. Upečeme tento plát vcelku na strouhání a zítra uděláme kuličky!“ rozhodla babička. „A co bude s kouzelnými perníčky?“ se slzami na krajíčku vyzvídala Emička. „Ty upečeme z nového těsta. Tentokrát se určitě povede,“ usmála se babička, setřela vnučce slzičku z tváře a začala znovu nosit na stůl potřebné přísady.
Velikonoční hrníček s perníčkem Daníčkem – zelený
Velikonoční hrníček s ručně modelovaným perníčkem Daníčkem v jarní zelené barvě. Objem 300 ml.
1 skladem
