Perníčkovem se znovu nesla vůně medu a skořice. Lidé pracující na zahrádkách se co chvíli zastavili, zavřeli oči a vdechovali vůni medových perníčků promíchanou s vůní rozkvetlých kvítků. Neuvěřitelná kombinace, dodávající obyvatelům městečka radost z probuzené přírody a pocit vánoční pohody zároveň. V cukrárně u babičky Hanky se totiž pekly srdíčka k blížícímu se svátku maminek.
„Tohle bude pro mou maminku!“ prohlásila Emička, když vykrojila první perníkové srdíčko. Bylo krásně souměrné a Emička si ho dala na samostatný plech, co jí babička podala. „Tady je to jako v sauně,“ ozval se z pultu tenký hlásek. Daníček se procházel mezi horkými plechy a počítal upečená srdíčka. Co chvíli si utíral z čela kapičky cukrového rozvaru. Ještěže se ztuhlá poleva už nerozteče, říkal si v duchu. To by se mi pokazil outfit… Babička zatím vložila do trouby srdíčko pro Emiččinu maminku a řekla dědovi: „Prosím tě, přesně za 8 minut srdíčko vyber a dej do trouby péct další.“ Pak běžela do skladu pro cukr, vajíčka a barvičky na polevu. Emičce zbyl kousek těsta. Srdíček už bylo dost a tak dostala nápad. Vykrojila ještě jedno srdce, opatrně ho položila na plech a poprosila dědu, ať jej dá také péct. Děda se zatvářil překvapeně, a tak když zavřel troubu, Emička mu něco pošeptala. Děda přikývl a usmál se. Plech s upečeným srdíčkem pak odložil na vysokou skříňku. Kromě dědy tak vysoko nikdo nedosáhne. Dokonce ani králíček Kubíček tam nevyskočí.
Babička se vrátila a trochu se podivila, že se ještě nedopekla všechna srdíčka, ale žádné nebylo spálené, tak to dál neřešila. Nachystala si cukr a bílky, umíchala spoustu polevy a rozdělila do 5 misek. Jednu misku rovnou zavřela a odložila. Polevu v druhé zředila na vybarvování a do zbylých misek přidala potravinářské barvivo. Do jedné červené, do druhé růžové a do třetí zelené. Emička polevy míchala, dokud nebyly krásně barevné. Daníček chtěl ochutnat červenou polevu, ale jak běžel k misce, nevšiml si kapku polevy na pultu a uklouzl. Spadl zády rovnou do červené louže. Celá zádíčka měl jako od krve. Emička se polekala. Chytla perníčka do ruky, ustaraně si ho prohlížela a začala mu foukat bolístku. „Bolí tě to?“ zeptala se smutným hlasem. „Vůbec!“ odpověděl Daníček. „Ale raději bych měl záda znovu bezbarvá,“ poznamenal. Emička se podívala na babičku. Ta už měla připravený vlhký ubrousek, kterým perníčkovi očistila zádíčka. Polevy v miskách Hanka přikryla a uložila do lednice. Zdobit se bude až zítra. Poleva má totiž hezčí sytější barvu, když trochu odleží a upečené perníčky se také musí „vydýchat“, aby z nich poleva neopadávala.
„Pomůžeš mi ho ozdobit?“ zeptala se Emička a Daníček radostně přikývl. „A já?“ ozval se zpod ubrusu další pomocník. Králíček Kubíček vyskočil a dopadl rovnou mezi cukrové perličky. „Vypadáš jako já v bazénu s kuličkami,“ rozesmála se Emička. Kubíček se v kuličkách začínal topit, tak ho vyndala a položila na pult. Sotva se vzpamatoval, začal hopsat kolem misek s polevou. Hanka z nich dávkovala polevu do malých pytlíčků, které pak společně s perníkovými srdíčky zabalila a odvezla do školky. Bude tam společně s dětmi zdobit srdíčka pro jejich maminky.
Emička zůstala v cukrárně jen s dědou a malými perníčkovými pomocníky. Perníček Daníček jí podával pytlíčky s polevou podle toho, kterou barvu právě potřebovala. Králíček Kubíček se chvilku koukal, jak holčička zdobí a pak si to odhopsal k dědovi. Ten právě připravoval odpolední svačinku – bílý jogurt se skořicí, datlovým sirupem a strouhaným jablíčkem. Když Emička dozdobila první srdíčko, poprosila dědu, aby jí podal plech s druhým. „Pro koho bude druhé srdíčko?“ zajímal se Daníček. „To je tajemství,“ zašeptala holčička a spiklenecky mrkla na dědu.
Nazdobené srdíčko děda znovu odložil na skříňku. Stihl to v poslední chvíli. Z předsíně již bylo slyšet babičku, která se vrátila ze školky. Byla nadšená z toho, jak dětem zdobení šlo a jak je bavilo. „Nebylo vám tady dlouho?“ zeptala se a koukala chvíli na Emičku a chvíli na dědu. Oba kroutili hlavami zprava doleva a tvářili se tajemně. „Měli jsme hodně práce,“ vyhrkla vnučka najednou. „Práce?“ zvedla babička překvapením obočí. „Přeci ozdobit perníkové srdce pro maminku,“ dodal rychle děda. Hanka se podívala na pult, kde leželo perníkové srdíčko. „Krásně se ti povedlo, maminka bude mít určitě radost,“ řekla a pohladila vnučku po vláskách. „Vybereš si stužku na zabalení?“ Emička radostně přikývla.
Jen co Hanka odešla do skladu pro stužky, sundal děda plech ze skříňky, schmatl srdíčko, dal jej do krabičky a odnesl do předsíně. Pak se vrátil a tvářil se, jako by nic. Babička přinesla ze skladu obří krabici. „Jůůůů, ty tady máš takový malý stužkový ráj!“ vykřikla nadšeně Emička, když krabici otevřela a začala se přebírat barevnými stužkami. Nakonec vybrala bílou s růžovými kytičkami. „Ta se bude nejlépe hodit k maminčinu srdíčku,“ rozhodla. Králíček Kubíček dohopsal, aby se na stužku také podíval, ale nechtěně se do ní celý zamotal. Bylo mu vidět jen oči. „Vypadáš jako růžová mumie,“ poznamenal děda. Babička se rozesmála. Kubíček nevěděl, co je mumie, ale věděl, že se mu takové oblečení nelíbí, protože mu brání ve skákání. Emička ho osvobodila, zabalila srdíčko do celofánu, převázala mašlí a poprosila babičku, aby jí ho do neděle schovala. Děda pak odvedl Emičku domů.
V neděli přišla Emička s rodiči k babičce a dědovi na oběd. Měla slavnostní šatičky a vyčesané vlásky. Sotva se přivítali, táhla holčička babičku stranou. Společně zmizely ve skladu a když se vrátily, běžela Emička rovnou za maminkou. „Tohle je pro tebe k dnešnímu svátku,“ řekla a podala mamince perníkové srdíčko. „Sama jsem ho pro tebe upekla. A se zdobením mi pomáhal Daníček a Kubíček,“ dodala a pak maminku pevně objala. „To je nádherný dárek, Emi. Děkuji,“ řekla maminka tiše a oči se jí leskly dojetím. A nejen jí. Hance se zdálo jakoby to bylo včera, co byla její dcera v Emiččině věku. A dnes už je sama mámou…
Když dávala Emiččina maminka Hance kytičku jejích oblíbených bílých tulipánů, holčička se nenápadně přitočila k tátovi. Ten něco skrýval v rukou za zády. Emička to vzala a přiskočila za babičkou. „Toto srdíčko je pro tebe. Protože ty jsi maminka mojí maminky, takže moje maminka na druhou,“ vychrlila ze sebe Emička a hodila se babičce do náruče. Hanka byla překvapená a oči se ji zalily slzami dojetí. Políbila vnučku do vlásků a zašeptala: „Holčičko moje, mám tě moc ráda. Děkuji za krásný dárek, to jsem opravdu nečekala.“ Daníček seděl na parapetu a poťouchle se usmíval. Zato Kubíček dohopsal k Emičce a zeptal se: „Dostanu také srdíčko?“ Všichni se rozesmáli. Emička se na malého ušáčka podívala a slíbila: „Jasně, až bude Den králíčků, upeču jedno i tobě.“
Ozdobte si srdíčko jako Emička
Kreativní sada SRDCE VELKÉ
Kreativní sada k výrobě velkého, barevně zdobeného, srdce.
6 skladem
